Představte si, že jedete po silnici v zahraničí, například v Německu, a najednou vás zastaví policie. Vy však nemluvíte jazykem policisty a ani on vám nerozumí. Tím pádem se musíte uchýlit k internetovým překladačům a nástrojům, jež vám umožní vzájemnou domluvu. Prolomení jazykové bariéry je obtížné a co víc. Může dojít i k mylnému zatčení nevinného řidiče!
Oním nešťastníkem se stal Omar Cruz-Zamora, rodilý Mexičan, který nyní žije ve Spojených státech Amerických. Minulé září byl ve státě Kansas zastaven k normální silniční prohlídce. Ta však neprobíhala vůbec standardně, protože řidič nemluvil anglicky. Policisté se proto uchýlili k použití Google překladače. Během vcelku nejasné komunikace Omar souhlasil s prohlídkou svého auta, během které se však našlo 14 kilogramů kokainu a metamfetaminu. Načež byl okamžitě zatčen a převezen na oddělení policie s tím, že bude odsouzen. Důležité je dodat, že ona prohlídka proběhla bez přímého povolení.
Čtvrtá změna ústavy USA přitom zakazuje pátrání a zabavování věcí bez povolení majitele. Osoba, která tento souhlas vydá, jej musí poskytnout vědomě, svobodně a zcela dobrovolně, což v našem případě nebylo naplněno. Překlad komunikace byl totiž doslovný, avšak naprosto postrádal jakoukoliv souvislost. V důsledku chyby překladače tak byly přeložené otázky diametrálně odlišné od těch pokládaných. Policista ve zmatku usoudil, že mu zadržený udělil souhlas s prohlídkou, a tak vykonával své povinnosti.
Policista zadávající text do překladače byl zaznamenán kamerou při otázce: „Můžu prohledat vaše auto?“. Překlad španělštiny zde totálně selhal, protože výsledná věta zněla takto: „Mohu najít vaše auto?“. Pokud by však Google překladač zvládl do svých překladů zabudovat i slovosled a větnou stavbu, k této delikátní situaci by vůbec nemuselo dojít. A tato otázka nebyla jediná chybná. Dostupný videozáznam obsahuje ještě několik velmi podobných, nad kterými zůstává bohužel rozum stát.
Policista chtěl zadrženého požádat o řidičský průkaz, a proto se opět uchýlil ke Google překladači. Přeloženou větu si Omar vyslechl, avšak neporozuměl. Pokud bychom ji totiž chtěli vrátit zpět do angličtiny, zněla by takto: „Máte řidiče pro licenci?“. Omar několikrát zopakoval, že otázkám nerozumí, ale policista to bohužel nebral vůbec na vědomí. Další zajímavým faktem rozhovoru je absence jakéhokoliv záznamu pokládaných otázek. Můžeme se tedy pouze domnívat, jak skutečně policistovy otázky na zadrženého Omara Cruz-Zamoru zněly. Soud tedy vycházel pouze z jejich výpovědí.
Soud proto následně rozhodl, že nebyl poskytnut přímý souhlas s prohledáním auta. Nebylo možné ani jednoznačně určit obsah celé komunikace, neboť psaná intepretace rozhovoru vypadala takto:
- Důstojník: zvuk v pozadí, psaní na klávesnici
- Obžalovaný: „Dobře, je to před autem, protože to hledám… Jak?“
- Důstojník: „Rozumíte mi?“
- Obžalovaný: „Ne, jak?“
- Důstojník: zvuk v pozadí, psaní na klávesnici
- Obžalovaný: „Aha, dobře. Ano, ano, jděte, ano.“
Profesionální překladatelé se shodují na tom, že Google překladač skutečně překládá stylem slovo za slovo, bez ohledu na výslednou smysluplnost textu. Ačkoliv se zprvu může zdát rozumné použití Google překladač, ve výsledku to však příliš šťastné nebylo. Policista jasně přecenil jeho schopnosti, načež vykonal nelegální čin. Překladač by se měl totiž využívat pouze k zjištění základních iniciál a informací o zadrženém.
Při soudním jednání obžaloba orodovala jinou podobnou situací, která se již dříve odehrála ve státě Texas. Také se jednalo o dvojjazyčnou konverzaci, ve které hrál svou roli Google překladač a kde soud shledal souhlas jako dobrovolný. Je zde však jeden velmi podstatný rozdíl. V texaském případu totiž důstojník ukázal na oči a pak na kufr auta, přičemž obžalovaný bez nátlaku otevřel kufr svého vozu a naznačil, že rozumí a také souhlasí. Tato situace je diametrálně odlišná od námi prozkoumávaném případu.
Soud následně jednoznačně zamítl všechny argumenty obžaloby, že Cruz-Zamora během rozhovoru souhlasil s prohlídkou. Z důkazů totiž nebylo vůbec jasné, která otázka byla položena, natož aby s ní obžalovaný souhlasil. Tudíž nemohla být výpověď obžalovaného přesně interpretována, a proto nemohl být vydán ani souhlas se samotnou prohlídkou vozu.
Celá soudní kauza přichází v poněkud nešťastné době, kdy se soudy po celém světě rozmýšlejí, zda spoléhat při soudním řízení na strojové překlady či nikoliv. Ve Spojeném království předpověděl nejvyšší soudce Anglie a Walesu, Ian Burnett, že strojové překlady časem zcela nahradí lidské překladatele v soudních jednáních. Doslova řekl, že si myslí, že kvalitní strojový překlad přijde již během několika let, a proto později jednoduše odpadne potřeba lidských překladatelů v soudních síních, neboť jejich práci zastoupí počítače.
Překladatelé by nepochybně s tímto tvrzením britského soudce nesouhlasili. Kansaský soud však poznamenal, že na základě konzultací s profesionálními tlumočníky stále existuje více než propastný rozdíl mezi strojovým překladem a mluveným jazykem. Ten dokáží minimalizovat pouze lidé s vytříbeným citem a smyslem pro danou cizí řeč, tedy profesionální lidští překladatelé.
Smysluplnost textu je zásadní, a právě zde se objevují největší zádrhele. Technologie, mimo to, navíc nezvládá ani slangové výrazy nebo místní dialekt, který je pro některé tlumočníky naprosto přirozený. Larry Gould, generální ředitel společnosti Big Word poskytující jazykové služby, poznamenal v reakci na komentář Iana Burnetta toto: „Naše zkušenosti nám říkají, že umělou inteligenci čeká ještě dlouhá cesta, než dosáhne úrovně inteligence lidské. Jemnost a cit jazyka může být v dnešní době velmi rychle nahrazena strojovým překladem, což může mít velký dopad na spravedlnost a vymáhání práv.“